Předvánoční stres...

Dost často se řeší, jak lidé v adventu stresují, a že to vlastně nestojí za to....
Vážně?
Stres nám byl dán ve své základní podobě jako schopnost přežít. V té přenesené nám pomáhá dosáhnout lepších výsledků (pokud se jím nenecháme ovládnout).
Není snad doba adventní dobou příprav na velký den?
Neměli bychom připravit svá srdce a potažmo i těla na oslavu narození Spasitele?
A přípravy s sebou nesou trochu dřiny, odříkání, honění, sebezapření, sebekázně..."stresu".
Protože bez toho všeho bychom nemohli plně prožít pohodu vánoc.
Pochybuju, že ten, kdo se v adventu bude válet na pohovce s punčem v ruce, poslouchat čtyři týdny vánoční koledy a nazdobí si s předstihem byt, prožije kouzelný a pohodový Štědrý den.
V dětech z Bullerbynu čteme, jak ještě večer před štědrým dnem byl doma nepořádek, a děti se bály, že vánoce nebudou. Ráno však rozzářeny spatřily krásně uklizený a nazdobený dům.
A byl tady ten očekávaný Štědrý Den.
Nestihneme všechno, ale to, co se nám podaří, přispěje k radostnému prožití vánoc.
A počítají se i umytá okna, upečené cukroví, přečtená kniha, návštěva rorát, prostě podle možností....
Já jsem tedy pro předvánoční stres :-)

 ...zaměřeno na zuby :-)...