Podzimní blouznění...

...všude kolem nás.
Jdu si tak s dětmi na odpolední procházku.
Niki spí v manduce, Thea brebentí a jede na odrážedle.
Sbírám ze země barevné listí a musím se usmívat, protože během našich odpoledních výprav jsem už viděla desítky lidí nést si pugét z nejrůznějších barevných podzimních listů.
Co nás nutí sbírat listí a snažit se vnést krásu podzimu a jeho atmosféru do tepla našich domovů?
A funguje to?
Upřímně.
Barevné listy jsou nejkrásnější jen tak rozházené po zemi.
Silnicích, chodnících, trávě...........
A pravou podzimní atmoféru dotváří právě skutečnost, že je nám jaksi líto, že ta krása je spadaná na zemi.
V blátě a zmáčená deštěm. A že po ní dobrovolně nebo nedobrovolně šlapeme.
Obdiv a lítost...
Snaha aspoň kousek zachránit a odnést do láskyplnějšího prostředí.
I když listí třeba ve váze nebo ve věnci je krásné, zpívá už úplně jinou píseň.
Ne tu pravou tklivou podzimní.............

Thea si dnes hrála po dlouhé době s hračkama. A chtěla to zvěčnit :-)

Jinak preferuje skákání, běhání, kotouly a podobně.

 Schovávaná s kačenami. Jednou jim to půjde. Vůbec o tom nepochybuji, protože Thea je diktátorka :-)

Inspirace u Jany.
Jablíčkový čaj.
Moc nám chutnal !!!
Thea míchá, Niki kontroluje.